Když se mi ráno přestávalo chtít vylézat z postele a ztrácela jsem nadšení pro nové dny, věděla jsem, že musím něco změnit. Pouštěla jsem si motivační videa o tom, jak se sebrat a začít žít šťastnější život. “Na čem jste v dětství ujížděli?” Zeptala se mě Janka Chudlíková z obrazovky mého notebooku, a já o tom začala přemýšlet. Někde tady začal ožívat nápad založit tento blog.
Když jsem chodila na základní školu, a na lide.cz se také blogovalo, ano, já tam ten blog měla. S velkým odhodláním a nadšením jsem náhodně měnila písmena a čísla v html kódech a css stylech a kouzlila tak svůj design blogu a v programu PhotoFiltre vytvářela svoji první koláž mého tehdejšího idola Billa ze skupiny Tokio Hotel.
Poté přišlo dospívání, a jiné “důležitosti” k řešení, a blog šel stranou.
Teď je mi 23 a měla bych už řešit takové ty dospělácké věci jako: jakou cestou se v životě vydám a co mě bude živit. Ale ta tvůrčí duše dítěte je tam někde ve mně pořád a já se rozhodla ji znovu najít.
Takže jestli chcete, můžete hledat se mnou.
T. ❤
Moc hezkej článek Terezko! "Každej si holt neseme ten svůj kříž." Naštěstí mám pleť relativně zdravou a jsem za to vděčná, ale mám už asi tak dva a půl roku neukojitelnou únavu. A chrlím ze sebe hleny. A vůbec nevím proč. Můžu se domnívat, jakou má tohle všechno příčinu, ale to jenom na základě něčeho, co jsem získala venku. Z knížek a videí...a tak. Takže to vypadá, že jsme všechny na tý svý cestě za něcím. Jo a s tou psychosomatikou souhlasím! Věřím tomu, že většina našich potíží vzniká ze strachu a špatnýho rozpoložení. A moc se mi líbí tvůj venkovskej sen. Taky takovej mám! :*
OdpovědětVymazatDěkuji Nikčo! <3 Máš pravdu, každý si něco řeší, a právě proto bych chtěla v druhých více probudit myšlenku, že by nemělo být tabu mluvit i o tom nepříjemném a bolestivém, co se nám děje. Naopak by jsme se měli snažit se navzájem podporovat a pomáhat si. Tak ať se máme všichni lépe a dokážeme být více autentičtí! Ještě jednou děkuji! <3 :)))
OdpovědětVymazat